
Bylinky a léčivé rostliny >
Doba květu:
Květen, Červen, Červenec, Srpen
Doba sběru:
Červenec, Srpen
Barva květu:
fialová
Barva olistění:
zelená
Tvar květu:
klas
Typy listů:
listnaté
Použitelné části:
stonek
Použití:
v lékařství, v potravinářství
Náročnost:
slunce, polostín, vlhko, nenáročné
|
Fotogalerie (0 fotek):
|
Popis rostliny:
Okvětní plátky mají srostlou základnu, dvě jalové tyčinky, srostlé a přeměněné v barevný, obvykle světle fialový pysk, a jednu plodivou tyčinku. Plodem, který údajně nikdy nedozrává, je trojpouzdrá, mnohosemenná tobolka.
Čeleď:
Zingiberaceae - zázvorovité
Původ:
Zázvor je vyšlechtěnou rostlinou a ve volné přírodě se nenachází. Pochází z Indie. Hojně se pěstuje v teplejších krajích Asie.
Pěstování:
Zázvor vyžaduje vlhčí, ale ne mokrou půdu.
Množení:
Zázvor se množí výhradně vegetativně.
Sklizeň:
Sklízí se oddenek (Rhizoma zingiberis), který se dováží většinou loupaný, případně i mletý. V Indii se nazývá zázvor sringavera.
Použití:
Oddenek obsahuje silici, v množství až do 3%, jejích hlavními částmi seskviterpeny a alfa plus beta zingiberin, dodávající droze její typickou vůni. Dále jsou v silici přítomny bisabolen, borneol a farnesol. Izolován byl také keton zingeron. Fytoterapeutická ostrost drogy je způsobena přítomností pryskyřičné složky, zvané shoagol.
Zázvor je typickou zahřívací drogou, může se použít zevně i vnitřně. Horké zázvorové obklady přikládáme na šíji při jejím ztuhnutí, při bolestech za krkem apod.
Vnitřní užívání zázvoru se uplatní v léčbě zažívacího traktu, zlepšuje trávení, zvyšuje chuť k jídlu a povzbuzuje metabolismus.
Zázvorové hořčiny jsou poměrně silné, proto zacházíme obezřetně, zvláště pak při vnitřním použití. Kontraindikací jsou žaludeční, dvanácterníkové a střevní vředy, colitida, Crohnova choroba, těhotenství, kojení a nižší dětský věk.
Pokud chceme aplikovat zázvor ve směsích, nepoužíváme práškový kořen, ale drogu jemně nasekanou na malé kousíčky, které ve směsi řádně rozmícháme.
