Detail

Popis

---

Řeřicha rumní je jednoletá až dvouletá rostlina vysoká asi 250cm, vytváří malé keříky. Lodyha je přímá, roztroušeně chlupatá nebo lysá, nahoře větvená. Dolní listy jsou dlouze řapíkaté, peřenodílné, celokrajné, tupé. Horní listy jsou čárkovité, také celokrajné, drobné květy vyrůstají v řídkých hroznech, se zakrnělou nebo chybějící korunou. Plodem jsou široce vejčité šešulky s malými semínky.

Čeleď:
Brassicaceae - brukvovité

Původ:
Řeřicha rumní, kterou bylináři nazývají drtič, pochází stejně jako jiné řeřichy, ze Středomoří, ale již v dávných dobách se rozšířila po celé Evropě a Asii. Roste na rumištích, pustých místech, ve zdech starých staveb, na cestách a úhorech.

Pěstování:
Tato řeřicha vyžaduje suchou, živnou a zasolenou, píčitohlinitou půdu. Roste od nížin do podhůří.

Sklizeň:
Předmětem sběru je nať. Všechny rostliny tohoto rodu mají přibližně stejné nebo velmi podobné obsahové složení. Jako hodnotná zelenina se používá řeřicha setá (Lepidium sativa), kterou je možné pěstovat za oknem, a to po celý rok. Řeřicha rumní je sice také jedlá, ale používá se pro léčivé účely.
Řeřichy jsou bohaté na minerální látky, ze kterých převládá draslík a vápník. Obsahuje i vitamíny, např. vitamín C, karoten a vitamíny skupiny B. Také zde nacházíme sloučeniny síry, např. isothiokyanatan benzylnatý, alkaloid glutetropeolen, jód vadan, selen a hořčík. Droga má fytoncidní působení, nositelem účinku bude zřejmě celý komplex obsahových látek.
Droga dokáže rozpouštět močové kameny na malá zrníčka, proto se jí říká drtič. Působí močopudně a v močovém traktu navíc i dezinfekčně. Příznivě ovlivňuje krvetvorbu a podílí se často na zlepšování krevního obrazu, zejména při chorobách červené krevní složky. Podporuje chuť k jídlu a celkově trávení, mírně dráždí pokožku a sliznice. V hlavní indikaci používáme odvar, který rychle pijeme. V ostatních indikacích dáváme přednost nálevu.
Drogu můžeme aplikovat samostatně i ve směsích. Jde o produkt na rozhraní potravinářství a léčitelství, přesto se ale snažíme, aby nedošlo k většímu předávkování, což by mohlo mít za následek předráždění žaludku, trávicího ústrojí a ledvin.
Homeopaticky se zpracovává čerstvá kvetoucí nať. Užití tinktur je rozsáhlé a to zejména pro možnost obecného uplatnění a přítomnost vitamínu C, provitamínu A a železa. Hlavně se však užívají při chronických bronchitidách, furunkulóze, při srdečních potížích, svíraní hrudníku, jako močopudný prostředek, pro úpravu složení krve apod.
Řeřicha setá je ideální zimní zeleninou, protože se dá pěstovat na buničité i obyčejné vatě, např. mezi okny. Od výsevu se dá konzumovat za 4 až 5 dní.
Zevně se drtič osvědčil k omývání nebo koupelím vleklých, úporných ekzémů. Řeřicha je vysoce ceněna pro velký obsah přisvojitelného železa. V zimním období je oblíbená tzv. zimní loučka. Do ploché misky rozložíme vrstvu buničiny nebo vaty a na ni rozprostřeme semeno řeřichy. Za několik dní semeno vyklíčí a za další 3 až 4 dny vyroste natolik, že můžeme nať ořezávat.
Nať obsahuje jak železo, a měď, tak vitamín C, což jsou složky nutné pro tvorbu hemoglobinu, tedy červených krvinek. Dá se použít jako příloha, jako zelenina a jako lék při chudokrevnosti, jarní únavě apod. je třeba zachovat určitou opatrnost a nepřekračovat dávky jedné polévkové lžíce denně pro dospělé.
Vynikající je řeřicha na pokožku obličeje. Při znečištěné pleti a hnisavých vřídcích v obličeji velice uklidňuje a zároveň léčí čerstvě vylisovaná šťáva. Její použití spolu s vnitřním podáváním by se mělo pravidelně opakovat.
Na pihy se dá použít směs z 1 polévkové lžíce čerstvé řeřichové šťávy a trochu medu. Směs naneseme na pihy a necháme půl hodiny působit.