Vyhledávání
      

Přeslička rolní (Equisetum arvense)

Bylinky a léčivé rostliny > 

Barva olistění: 
zelená, modrozelená
Typy listů: 
listnaté
Použitelné části: 
stonek
Použití: 
v lékařství
Náročnost: 
slunce, polostín, stín, vlhko, nenáročné

Fotogalerie (4 fotek):
         Další fotky >>>

Popis rostliny:  
Všechny přesličky se vyznačují článkovitými podzemními oddenky, článkovitými lodyhami a blanovitými listy, které vyrůstají v tzv. přeslínkách a svými okraji spolu víceméně srůstají v zubaté pochvy, objímající lodyhu.

Přeslička rolní je trvalka s černám, článkovaným, hluboko v zemi uloženým oddenkem, ze kterého každoročně vyrůstají dvě různé lodyhy. Časně na jaře to jsou lodyhy plodné, dužnaté, nerýhované, asi 20 cm vysoké, žlutavé nebo pleťové barvy.

Na vrcholku lodyhy je válcovitý, tupý klas - šištice. Po dozrání klasu a vyprášení výtrusnic plodná lodyha uschne a na jejím místě vyráží letní jalová lodyha typického stromečkového vzrůstu, přeslenovitě rozvětvená.

Čeleď:
Equisetaceae - přesličkovité

Pěstování:
Přeslička rolní je velmi rozšířenou plevelní rostlinou polí, pastvin a lesů. Vyžaduje vlhčí stanoviště.

Sklizeň:
Použitelnou částí je nať, sbíraná od června do října, tedy letní jalové lodyhy. Sušíme při teplotě do 42 stupňů. Přirozeným sušením obyčejně přeslička dobře nevyschne a později často plesniví. Při sběru je třeba dávat pozor na možnost záměny.

Většina přesliček, jako např. přeslička lesní (Equisetum sylvaticum), přeslička mokřadní (Equisetum fluviatile) apod. jsou natolik odlišné, že záměna prakticky nehrozí. Největší nebezpečí záměny hrozí u přesličky bahenní (Equisetum palustre).

Ani přeslička rolní není zcela neškodná a přeslička bahenní může být za jistých okolností i nebezpečná, protože obsahuje řadu značně toxických alkaloidů piperidinové řady, i když v malém množství. Je proto zapotřebí rozlišovat poznávací znaky.

Přeslička bahenní vyhání plodné i jalové lodyhy současně. Nejspolehlivějším rozlišovacím znakem - jinak jsou si obě rostliny velmi podobné- je nejspodnější větvení.

Přeslička rolní má u nejspodnějšího větvení nízkou zubatou pochvu a první přisedlý článek větvičky je delší než pochva, u přesličky bahenní pozorujeme vysokou zubatou pochvu a první přisedlý článek je poněkud kratší.

Použití:
Pro vnější použití, jako jsou koupele nebo omývání, můžeme přesličku rolní nahradit kteroukoli z našich přesliček. Pro užití vnitřní používáme výhradně přesličku rolní a ještě s ní zacházíme opatrně.
Nejdůležitější obsahovou látkou přeslička rolní je kyselina křemičitá, rostlina jí obsahuje asi 7%. Zhruba 12% tohoto množství je rozpustných ve vodě, a proto přechází do odvarů.

Dále obsahuje flavonoidní glykosidy - guercetin, luteolin, cempherol a další, asi 4% saponinů, hořčiny, organické kyseliny, např. jablečnou a další, hliník, draslík, silice, třísloviny a malé množství alkaloidů.

Využití přesličky je mimořádně rozsáhlé. Rozpustná kyselina křemičitá lehce proniká nejen do moči, ale také do pokožky a do sliznic. Má výborné hojivé účinky a příznivě ovlivňuje a pružnost a pevnost cévních stěn, takže ji můžeme použít jako kvalitní antisklerotikum, především v počátečních stadiích nemoci. Přesličku lze doporučit při léčbě plicních chorob včetně TBC, protože umí výrazně regenerovat postižené tkáně.

Patří mezi nejúčinnější urologická léčiva, protože tlumí záněty a udržuje rovnováhu mezi krystaloidy a koloidy, takže je vhodná k léčbě a prevenci močových kamenů a zánětů.

Ve stáří klesá u lidí množství potřebného křemíku v organismu a právě přeslička může zajistit jeho vhodný přísun.

K léčení žaludečních potíží různého původu lze účinně používat mléčný odvar z malého množství přesličky. Velmi dobrá je přeslička i při zevním použití. Podporuje hojení ran, můžeme ji aplikovat formou koupelí na bolesti zad a nohou.

Používá se jako kloktadlo při angíně a jiných zánětech v dutině ústní. Při proplachu nosu podáváme lehce solený přesličkový odvar, který umí tlumit překrvenou a hypertrofickou sliznici, ale zároveň i povzbudit sliznici atrofující.

Při vnitřním a zevním podání přeslička účinně zastavuje krvácení. Má také protirevmatické účinky, hlavně při kombinovaném vnitřním a vnějším použití.

Přeslička podporuje tvorbu bílých krvinek při jejich nedostatku a také krvinek červených při anémii.
Neznámým mechanismem zvyšuje přeslička plodnost, a proto je vhodnou součástí do směsí, podávaných na podporu otěhotnění.

Účinnou lékovou formou je odvar. Nálev je méně vhodný, podáváme ho tehdy, jestliže přesličku mícháme do směsí. Dávkování je obvyklé. V urologických a revmatických indikacích obyčejně 0,75 až 1l za den, v ostatních případech postačí 0,5 až 0,75l za den, přirozeně v několika dávkách.

I když je možné přesličku podávat samostatně, je předurčena do směsí. Velmi dobré výsledky poskytuje kombinace několika křemičitých drog dohromady, např. přesličky, rdesna ptačího, kopřivy a konopičky. Diskutabilní je užívání přesličky těhotnými ženami.

Je potřeba dbát přesného dávkování, aby se jistá toxicita drogy neprojevila.

Při bolestech bederní páteře se doporučují přesličkové sedací koupele, aplikované tak, aby byla bederní páteř pod vodou. Délka koupele je 15 minut a po koupeli je třeba alespoň půl hodiny odpočívat na lůžku.

Homeopaticky využíváme přesličku ve směsích i samotnou. Pro široké spektrum možného použití je přeslička vhodná k homeopatické úpravě. Základem je čerstvá lodyha, sbíraná v květnu až říjnu.

Používá se stejně jako v alopatii, přes značnou šíři působení není ale pro samostatné podávání vhodná. Může být ale použita do každé směsi.

Přeslička také pomáhá ve formě obkladů. Vlhké nebo kašovité obklady přikládáme na e nehojící se místa, na strupovitost, na ichtiotický ložiska, kdy se kůže odlupuje ve formě šupin, na hnisavé záněty nehtových lůžek, bércové vředy, píštěle apod.

Suché obklady přikládáme na cystózní vaječníky.

Velkým propagátorem přesličky byl farář Kunzle. Doporučoval, aby všichni lidé od 35 let věku vypili denně šálek přesličkového čaje.

V průběhu let odborníci nemohli přehlédnout skutečnost, že nádorové bujení prakticky nevzniká v oblastech těla, bohatých na kysličník hořečnatý a hlavně kysličník křemičitý, a že naopak vyniká v oblastech bohatých na vápník. U nádorových chorob bývá množství křemíku v moči nemocných až 15 krát nižší než u lidí zdravých. Pravidelné a dlouhodobě podávání přesličkového čaje v dávce 0,15 litru denně poměrně výrazně snižuje nebezpečí vzniku nádorového onemocnění a má také tlumivý vliv na choroby již probíhající.

Také ve stáří výrazně klesá hladina křemíku v organismu, proto se o přesličkovém čaji hovoří jako o pomocném „omlazovacím“ prostředku.

Farář Kneipp byl prvním, kdo léčil dlouhodobě aplikovanými přesličkovými koupelemi kožní tuberkulózu.

České a chorvatské názvosloví (přeslička, preslica) má v názvu byliny zakotven přeslenitý způsob rozvětvení, polský název (skrzyp) ukazuje spíše na skřípavou drsnost lodyh. Ruský název (chvošč polevoj) je odvozen z názvu latinského, který je složen ze dvou slov equs čili kůň a seta čili žíně.


 
 

Reklama - Kontakt
Copyright © 2010-2013 AtlasRostlin.cz
Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího písemného souhlasu je zakázáno.