Pažitka je víceletá rostlina, odolná vůči zimě. Dorůstá výšky 10 -60cm. Je příbuzní s cibulí a česnekem. U nás je známá pažitka pravá nebo pobřežní. Má fialové paličky květů a dlouhé, trubkovité, na konci špičaté listy. Květy rozkvétají počátkem léta a jsou jedlé stejně jako lisy, které mají sytě zelenou barvu. Semena jsou černá, asi 3mm dlouhá, chutnají po cibuli.

Pažitka čínská ( Allium tuberosum) připomíná česnek. Pěstuje se hlavně v jihovýchodní Asii.Před 4000 lety slavný cestovatel Marco Polo přivezl tento druh pažitky na Západ.

Čeleď:
liliovité

Použití:
V kuchyni lze listy pažitky použít nadrobno nakrájené ke zdobení pokrmů, k dochucení másla, tvarohu a pomazánek, na brambory, vejce, ryby, na remulády a omáčky. Sušenou pažitku uvedeme do čerstvého stavu pokapáním citrónovou šťávou. Květy můžeme ozdobit různé pokrmy.
V lékařství se pažitka nepoužívá, ale je dobrá na podporu trávení, obsahuje velké množství vitaminu A,E a minerálních látek.
Pažitka je díky svým fialovým květům, také rostlina okrasná. Vyjímá se jako obruba záhonu, ale můžeme ji pěstovat i v květináči. Pěstuje se především jako kuchyňská bylinka ke kořenění pokrmů. Pokud ji vysadíme v blízkosti růží, dokáže je ochránit před plísňovými chorobami a mšicemi.

Pěstování:
Pažitka potřebuje slunce nebo polostín, výživnou, vlhkou a dobře propustnou půdu.
Květy musíme odštipovat, aby se rostlina příliš nevysílila. Po odkvětu nať ztrácí své aroma a měli bychom ji seříznout krátce k zemi, aby mohly dorůst nové zelené výhonky. Na jaře rostlinu co nejdříve seřízneme. Pokud ji zakryjeme na jaře a na podzim ochranou fólií, můžeme období sklizně prodloužit až o devět měsíců. K sušení se pažitka příliš nehodí, protože sušením ztrácí své aroma, můžeme ji ale skladovat mraženou.

Množení:
Na jaře, v dubnu a v květnu, vyséváme, na podzim, v září a v říjnu, nebo jaře množíme dělením kořenů.