Detail

Popis

---

Celík zlatobýl je vytrvalá bylina s krátkým oddenkem a přímou, až 1m vysokou, v oblasti květů se rozvětvující rýhovanou lodyhou, která je dole většinou nafialovělá. Listy jsou řapíkaté i bez řapíku, střídavé, eliptické a pilovité. Květní úbory jsou sestaveny v hroznovitá květenství. Mají víceřadý zákrov z čárkovitě kopinatých listenů, řadu jazykovitých květů a obojaké květy v terči. Úbory jsou vonné, zlatožluté. Plod je chlupatá tobolka až 4mm dlouhá nažka. U nás roste ve dvou plemenech. Rostlina kvete od srpna do října.

Výskyt:
Celík zlatobýl roste v Evropě, Asii a Severní Americe, u nás ve světlých lesích, na slunečných svazích, na suchých skalách od nížiny do hor.

Použitelná část:
Z rostliny se používá nať.

Sběr:
Nať se sbírá v době květu rostliny seřezáváním a suší se ve svazečcích zavěšená ve stínu. Umělá teplota by neměla překročit 40°C, droga je bez zápachu a má svíravou chuť.

Použití:
Rostlina obsahuje saponiny, silice, hořčinu, flavonové barvivo a amid kyseliny nikotinové. Pozoruhodné je, že ve vegetačním období zůstává obsah silice jednotlivých rostlinných orgánů, vyjma podzemních částí, téměř konstantní, ale po odkvětu klesá. Obsah saponinů kolísá podle místa a denní doby. Velký je u rostlin ve stínu. Při skladování silice podstatně ubývá.
Droga působí diureticky, protizánětlivě a urychluje hojení ran. Používá se vnitně v nálevu jako diuretikum při chronických nemocech ledvin, sníženém vylučování vody z organismu, při poruchách látkové výměny, zvětšení prostaty a dále jako stavící prostředek při průjmech.
Zevně se používá jako adstringens a antiflogistikum v koupelích a obkladech při špatně se hojících ranách. Někdy se užívá i čerstvá nať, hlavně listy a kořen, který je ze všech rostlinných částí nejúčinnější.
Při zvětšení prostaty se používá zlatobýl jako základní droga v čajové směsi s natí hluchavky, komonice, srdečníku a vřesu.
Zlatobýl bývá falšován natí celíku obrovského nebo celíku kanadského, které se pěstují jako okrasné rostliny v zahradách.