Artyčok je vytrvalá bylina. Má přímou, plstnatou a nevětvenou lodyhu, vysokou až 180 cm. Listy jsou nedělené nebo peřenosečné, úkrojky kopinaté, zubaté a krátce osténkaté. Rub listů je bíle plstnatý, květ modrý. Úbory jsou velké až 5cm a mají kulovité zákrovy. Listeny jsou střechovitě složeny v několika řadách. Vnější jsou bodlinaté. Artyčok kvete v srpnu.

Výskyt a původ:
Artyčok pochází ze Středomoří. Pěstoval se už ve starém Egyptě, Řecku a Římě, kde se používal jako důležité jídlo při hostinách. Dužnaté květní úbory jsou velmi oblíbené ve Francii. U nás se pěstuje jako zelenina.

Sběr a úprava:
Z artyčoku se používá list, který se sbírá v době květu rostliny a rychle se suší a to uměle, kdy teplota nesmí překročit 40 stupňů. Má hořkou chuť a žádný pach.

Účinné látky a působení:
Obsahuje hořčinu cinarin, sliz a tříslovinu, inulin, různé enzymy, vitamín A, vitamín B, flavonové deriváty ( scolymosid, cynarosid) a organické kyseliny.

Artyčok podporuje tvorbu a vypuzování žluči. Příznivě ovlivňuje akutní a chronické záněty žlučových cest, upravuje trávicí potíže, zvyšuje antitoxický účinek jater. Používá se také při arterioskleróze a snižuje hladinu cukru v krvi.

Použití:
Vnitřně se používá jako cholagogum a antisklerotikum, v nálevu při jaterní nedostatečnosti, při zánětech žlučníku a žlučových cest, při chorobách ledvin a po operaci močového ústrojí.

Příjemná hořká chuť artyčoku a její dobrý účinek na trávení se uplatnily v nápojovém průmyslu při výrobě alkoholických i nealkoholických výrobků.